Do hezkého kabátku

Zkuste jógu s námi. Jsme tady pro vás již pět let.

Do hezkého kabátku

Oblékám tento web. Ráda se totiž parádím. Ne pro ten výsledek, ale pro ten pocit toho parádění. Pro to bilancování, zda je lepší žlutá nebo modrá. Jestli je to lepší na tělo nebo volnější. Tak proto. Pro ten pocit toho, že tvořím, že si to tvoření užívám a to mi přináší radost.

Včera jsme si s kamarádkou Al zašly na výbornou kávičku. Jak se máš a co nového a tak. Já hlavu plnou nápadů a elán ze mě doslova stříkal do všech stran. Al trochu rozpačitá, ale měla taky jasno. „Už jsem se rozhodla. Potřebuji něco změnit.“

Pod tím NĚCO si můžeme představit cokoli. Ale já jí rozumím. Něco v jejím životě jí prostě nevyhovuje a chce s tím něco udělat!

„To je úžasné a skvělé.“ Zvolala jsem s nadšením! Tak se do toho pustíme. S čím začneme?

Začala trochu tápat, nevěděla, jak definovat své přání. Naše povídání se točilo kolem toho, jak vnímáme dokonalost. Své tělo, svou pleť, svůj šatník. Jestli je naše tělo dokonalé, jestli i naše pleť je dokonalá, jestli náš šatník je dokonalý. Měla jsem za to, že když je to hotové, tedy takové, jak to vidíme a vnímáme, je to dokonalé.

Dokonalost jsem pak převáděla dál. Mám hlavu plnou nápadů, ale jak je převést do hmotného světa, nevím. Že mám vizi, mám plány, že bych jim chtěla dát nějaký jasný směr, nějak je dokončit. Stejně jako tento web. Obléknout ho. Všechno dotáhnout. Zipy, knoflíky i pásky. Chtěla jsem to mít dokonalé. Prostě aby to upoutalo na první pohled a vzbudilo dojem…tady chci zůstat!

Jako když si v obchodě zkoušíte nové botky a chcete v nich hned odejít, jak vám báječně padnou.

Jenže to nejde. V případě tohoto projektu to nejde. Nějak jsme to spíchli, drží to pohromadě, dotahovat už se to musí za chodu. V botkách odejít můžu, jen riskuju, že mi odřou nohy.

Celý měsíc jsem hořekovala nad tím, že mi to nejde a že se mi to nedaří hladce – a to si pište, že jsem se prala s IT zázemím! Zhmotňování virtuálních záležitostí mi jde fakt dost obtížně! Ještě když jsem na to téměř sama…

Chtěla jsem dokonalost a vnímala ji jako něco, co musí být DOKONÁNO. Jenže Duhové zvonky nejsou dokonány a já nebudu ani tvrdit, že jsou dokonalé.

Jsou totiž především o CESTĚ. A když se jde po cestě, tak se jde. Kouká se kolem, práší se od bot, někdy trochu odřou nohy a  občas se cesta klikatí… tohle všechno je i tady.

Takže slovo dokonalé jako milou slovní hříčku  – od dokonáno jest – přehodnocuji…

Al na to kápla. Pochopila. Že to NĚCO, co chce změnit, musí také nějak definovat. A že co ji napadne dnes, už také nemusí platit zítra. Al je velmi milá a velmi chytrá. Moc ti děkuji, Al.

Všechno děláme proto, aby se to líbilo hlavně nám. Aby nás to bavilo, aby to bylo hezké a já dodávám i FUNKČNÍ.

Takže svůj nový web oblékám do hezkého kabátku. Protože mám ráda hezké věci, se kterými trávím hodně času.
A vím, že DUHOVÉ ZVONKY budou mým druhým domovem. Tak ať se nám tu spolu hezky bydlí.