V listopadu loňského roku jsem se po čase opět potkal s Davidem Paškem a začali si povídat o připravované jízdě přes Kypr. Byla to výzva, vždyť přejet celý ostrov a navíc přes hory nebude nic jednoduchého. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že budu součástí týmu.
Rituál je rituál. A slib je slib. A když se chce holka vdávat, tak si kluka musí vzít. Dneska se šmodrchá kde co, i to, zda spolu žít v manželství či na psí knížku. My v tom s Martinem měli jasno od začátku. Vezmeme se. Jenže někdy se hop říká rychleji, než se skočí. A někdy je potřeba se nejdřív hezky odrazit. Koloběžci to znají taky, hop, hop, princezno, volají, nebo hop, hop, makej. A taky, trhni si.
Kdyby mi Martin řekl, trhni si, když já snila o těch dlouhých bílých šatech, bylo by mi z toho smutno. Ale bylo tomu jinak. Spiklenecky to upekl v sauně, kde padlo to romantické, vezmeš si mě? A začali jsme plánovat velkou svatbu. Continue reading
Continue reading
Když už jsem se rozhodl překonat 260 km francouzských silnic, z toho asi 50 po tzv. pavee (tedy kostkách, které kladli snad ještě za Napoleonských válek), tak to bude vyžadovat důkladnou přípravu. Kondice a vytrvalost. Tak mi radí hlava. Přece jen to nebude pořád z kopce dolů, kde by se mi se svou aktuální váhou dařilo skvěle. Tahle vyjížďka bude spíše pro atlety, a to jsem já nikdy nebyl. Continue reading
Liška: Ahoj Komáre, vše nejlepší do tohoto roku! 🙂 Už trénuješ? Nechceš si dát jednu pěknou koloběžkovou akci?
Komár: Trénuju na suchu. Akorát jsem přišel z posilovny. Copak hezkého chystáš? Jsem pro každou špatnost.
Liška: Paříž-Roubaix… Co tomu říkáš? Jednodenní nálož 260km.
