Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.

I já jsem se potřebovala probudit do lásky – nebo k lásce?

Dubnové dny byly náročné. Na čas, na organizaci, na setkávání. Bylo na čase něco změnit. Třeba koupit svatební dar, dárkové perníčky a navštívit své milé příbuzné v polských krajích. Tak dalekých, že na Ukrajinu už je to jen kousek.

Pondělní filmový klub nabídl nádhernou podívanou. Úvodní motivační anotace byla natolik povzbudivá, že jsem do kina po letech vyrazila sama. Hvězdné herecké obsazení a velmi zajímavé téma. Zdravé stárnutí…

Otevřená výtvarná dílna nejen pro čtenáře

Máte svou oblíbenou knížku?
Chodíte rádi do knihovny?
Zajímá vás práce rytců a keramiků?

Nahlédněte společně s námi do historie, řemesel a zanechte svůj trvalý otisk v knihovně pro další generace čtenářů!

 Pojďte s námi růst aneb vytvořme společně
strom poznání navěky

        Někdy na konci léta Martina nadchla myšlenka, že by se mohly koloběžci prohnat Pardubickým vinařským půlmaratonem. Od myšlenky k realizaci bylo dost času, ale nic se nedělo. Nikdo nic nedomlouval, neplánoval, nepřipravoval – tedy z naší strany – koloběžců.
Jenže v březnu o závodech padla zmínka znovu a slovo dalo slovo a už jsme do závodů byli zaháčkovaní.

O DUCHOVNÍM VÝVOJI

Myslím, že už není sporu o tom, že jako lidstvo se nacházíme na prahu nové éry. Je toho plný internet, facebook i další možné prostředky, které se nám díky Bohu v dnešní moderní době nabízejí k dispozici. Vstupujeme do období (nebo alespoň tomu také chci věřit), ve kterém započíná znovuobjevení a znovuprobuzení našich duší. Máme jedinečnou příležitost přehodnotit své názory a představy o životě a posunout se rychleji než kdy jindy k tomu, k čemu stejně nevyhnutelně spějeme. A sice k probuzení z temného snu, ve kterém jsme se poslední staletí plácali a který v poslední době zesílil a vygradoval tak, jako je noc vždy před úsvitem nejtemnější. Jenže tohle probuzení je pouhý začátek a dál musí následovat tvrdá práce, kterou žádné kosmické brány neurychlí a kterou, ať se nám to líbí nebo ne, musíme projít každý sám, jako jednotlivec.

Zvědavá jsem odmala. Někdy možná samotářka a když už někde bývá vzruch, stávám v čele. Možná se trochu i předvádím. A nebudu zamlčovat, že k tomu mám skvělý příklad. Z rodiny. A že je to moje celoživotní lekce – do popředí neposouvat své já – HELE KOUKEJ – ale nechat to plynout přirozeně jako vodu v řece.

Vždyť u řeky jsem vyrostla.